Takový start dospělosti asi loňští maturanti nečekali. Kvůli pandemii přišli nejen o školní večírky a seznamování s novými spolužáky, řadě z nich se navíc i zkomplikovala možnost dostat se na vysněný obor – mnohde se změnily podmínky přijetí, rozhodoval průměr nebo menší množství otázek.
To zkřížilo plány také devatenáctileté Lucii Rybkové z České Třebové – nevyšly jí přijímačky na vytouženou medicínu, a zažila tak první větší životní zklamání. „Hodně jsem se připravovala, takže to pro mě byl šok. Pak jsem plánovala, že odjedu na půl roku do ciziny. To kvůli koronaviru nevyšlo, a tak jsem nastoupila na záložní školu,“ popisuje své peripetie energická dívka. Teď studuje biologii a společenské vědy, touhu dostat se na medicínu či fyzioterapii ale nevzdává a znovu si podala přihlášky.
Dění posledních měsíců ji dostalo do nezvyklé situace: koronavirová opatření zavřela dveře škol a laboratoří, studium se odehrává na dálku a moc času nezabere. Lucie začala prožívat dosud nepoznané – nudu. „Na podzim jsem najednou měla docela dost volného času, což jsem neznala, byla jsem zvyklá mít nabité dny a o víkendu skautské akce. Měla jsem pocit, že jsem ve věku, kdy bych měla zažívat spoustu věcí. Ve věku, kdy si život prostě nechci nechat utéct. Takže jsem si říkala, že takhle teda ne,“ vypráví mladá žena.
Když pak na Facebooku sdílel místostarosta skautů inzerát o školení dobrovolníků u Českého červeného kříže, neváhala a v listopadu se ho v nedalekém Ústí nad Orlicí zúčastnila. „Ve třech blocích jsme se během jednoho dne naučili obsluhu pacienta u lůžka – jak člověka umýt, polohovat, přebalit, jak se vyvarovat proleženin, ale i základy první pomoci nebo používání ochranných prostředků – třeba jak si oblékat a správně svlékat oblek nebo dezinfikovat ruce,“ vyjmenovává obsah intenzivního školení Lucie přezdívaná ve Skautu Froggy.
Nechci stát stranou
Po školení jí začaly přicházet nabídky míst, kde by se mohli jako dobrovolníci uplatnit. Po krátké zkušenosti z domova pro seniory ji upoutal e-mail o tom, že nemocnice v Pardubickém kraji shánějí dobrovolníky. „Spadla mi brada až na zem. Jako holka z gymplu, která byla v nemocnici jen s úrazy na chirurgii nebo s dětmi ze Skautu jako táborový zdravotník, jsem si nedokázala představit, že bych tam mohla pomoci jinak než vytíráním podlahy nebo vynášením košů,“ popisuje mladá žena. Do nemocnice se ale chtěla dostat: „V jednu chvíli jsem si uvědomila, že žijeme historii, o které budu jednou vyprávět svým dětem. A že nechci stát stranou,“ vysvětluje.
Hned se spojila s koordinátorem dobrovolníků v kraji a zanedlouho se ocitla v Orlickoústecké nemocnici. Původně měla nastoupit na chirurgii, hned první den se ale změnil plán a začala působit na dohodu jako sanitářka na ARO. Tam se zdravotníci starají o pacienty v těžkém stavu, ať už s covidem, nebo s jinými vážnými potížemi. Leží v boxech, někteří z nich jsou v takzvaném izolačním režimu – tedy pro lidi s covidem, takže se zdravotníci dovnitř strojí do kompletních ochranných pomůcek.
„Hned jsem se seznámila s kolegy a s úžasnou sanitářkou, která mě měla na starosti. Moje první práce na ARO bylo pomáhat připravovat box po paní, která zemřela. Řekli mi, že tam nemusím chodit, ale uvědomila jsem si, že se tady budu se smrtí setkávat, takže jsem nad tím ani nepřemýšlela,“ vzpomíná Lucie. Na oddělení je svědkem mnoha zákroků, které předtím neviděla: zacévkování, intubace, zavádění centrálního žilního katetru. „Dvakrát přijeli z Ostravy udělat ECMO (vnější krevní oběh), což je věc, kterou tam prý jedna kolegyně ani za dvacet let práce neviděla,“ popisuje Lucie.
Na oddělení nyní pracuje v dvanáctihodinových směnách i několikrát týdně. „Vše, co jsem se učila na kurzu, tam využívám. A pak je spousta dalších věcí navíc: ředím dezinfekční roztoky, doplňuji infuze, ochranné pomůcky, dezinfikuju povrchy, vyměňuji kanystry na ostré předměty, posílám věci na sterilizaci, vyvážím pytle s prádlem, odnáším vzorky od pacientů do laboratoře nebo na ‚snosové‘ místo,“ líčí samozřejmě mladá žena, která přiznává, že před nástupem na oddělení neměla o pozici sanitáře ani ponětí. A po příchodu jí chvíli trvalo, než se zorientovala.
Celý rozhovor najdete na webu: https://denikn.cz/582503/pandemie-ze-studentky-udelala-sanitarku-na-aro-sestry-jsou-borky-co-by-se-rozkrajely-respirator-na-brade-ji-namichne/?cst=53b519aa5a3fcc36944d964c2c9f60f1a7f14820
Zdroj: denikn.cz
Autor: Adéla Skoupá
